+1 431 388 2544 kristinalamperova@gmail.com
Select Page

Blog

Follow Along

Máme psa 

Můj přílet do Kanady byl smutný, protože na mně vůbec poprvé nikdo nečekal na letišti. Budoucí muž byl ještě stále v Evropě na armádním cvičení. Večer jsem navíc zjistila, že jsem neuvěřitelný strašpytel a tak se v domě sama bojím, že vůbec nemůžu spát. Po čtyřech dnech nevyspani s kruhy pod očima a s rozklepanými koleny jsem se rozhodla jednat. Uz dlouho jsme chtěli psa a zdálo se, že vlastně není idealnejší čas než teď. V Kanadě je ale adopce zvířete běh na dlouhou trať, aby se předešlo týrání. Adopční organizace – útulky – chtějí většinou potkat všechny členy domácnosti, jsou tam osobní pohovory a minimálně několika měsíční kontroly jestli je s domácím mazlíčkem všechno v pořádku.
Moje štěstí ale zafungovalo, protoze pani která měla našeho vyhlednuteho psa v péči, měla doma dalších sedm koček a psu které čekali na nový domov. Asi toho na ni bylo hodně a tak jsem si ještě ten den odvedla domu roční stěně německého ovčáka a retrívra. Odměnou mi je, ze i muj budoucí muž ho zbožňuje a doma se už v noci nebojím. Jelikož je to štěně užívám si také nekonečně možnosti kardio tréninku, kdyz ho každé rano honim po obrovském parku protoze ho učím bez vodítka a on se učí poslouchat co mu říkám. Takže po odejmutí vodítka vidím jen černou skvrnu mizici v dali. Moje hubnutí do svatebních šatů tedy zřejmě bude úspěšně. Navíc stojí pes v Severní Americe takových peněz (adopce, jídlo, vakcíny atd), že stejně na jídlo moc financí nezbude. Ale to, že jsme dali jednomu úžasnému psovi šanci na novy začátek – to je k nezaplacení.
Tak krásný pátek, já si jdu koupit novè boty na běhání, můj pes s tou levou hraje aport.