+1 431 388 2544 kristinalamperova@gmail.com

Blog

Follow Along

Mateřské starosti 

“Matyáš bouchá děti do břicha, dvoje rodiče už si tu byli stěžovat”, to je věta kterou nechcete slyšet po příchodu do školky v pondělí ráno. Říkám si, když se s vámi dělím o všechny ty radosti, proč se nepodělit o starosti. Nejsem přece sociální síť abych sebe a svůj život dělala pro ostatní perfektní a bezchybný. 

Po pondělním ránu mělo všechno do bezchybnosti daleko. Jako malá školačka jsem brečela v parku a měla hroznou chuť na cigaretu, kterou jsem neviděla už skoro tři měsíce. Ve stresových situacích potřebuji nejdřív brečet v rohu a pak teprve někde najdu sílu vrátit se a věci řešit. Běželo mi hlavou, jestli vychovávám doma gaunera a jestli jsem někde udělala během samoživitelské výchovy něco špatně.
Jak může moje dítě mlátit někoho do břicha? A dělá to i holkám? Po vyplakání pod šeříkem jsem se srdnatě vrátila do školky celou situaci raději probrat ještě jednou a nakonec se ukázalo, že i když není život bezchybný – úplně ke zlbázení taky ne. Můj šestiletý syn, kterého jsem minule vychválila do nebe je holt pořád jen šestiletý kluk co neumí řešit konflikty, a raději než hlavou přemýšlí emocemi a pak to dopadá takhle. Ve školce to taky neberou jako, že jim tam vodím budoucího trestance. A tak je můj chlapeček teď  zavalen hordou trestů a po večerech teď čteme Otakara Batličku a Sedm statečných. Dnes večer nás čeká westernovka o hodných a zlých  v čele s hlavním hrdinou, který za celý film nevytáhne zbraň. Protože i šestiletý kluk musí vědět – že násilí není nikdy správná odpověď. A já už bych se ve svých pětadvaceti taky mohla naučit, že pláčem nic nevyřeším co? Tak krásný pátek!