+1 431 388 2544 kristinalamperova@gmail.com

Blog

Follow Along

Miluju Tě; Děkuju…

Na “miluji tě” se dá odpovědět mnoha způsoby, asi se ale všichni shodneme, že “děkuji” sem nepatří. Ve filmech se tomu vždycky směju, nedávno mi ale úsměv zamrzl a to když mi za mou lásu poděkoval můj vlastní syn. Tak já ho už téměř měsíc nevidím, volám, abych se rozloučila a on mi za dvě minuty poděkuje za to, že ho miluju a je v tahu. To je teda odměna za šest let sebeobětování a náročné výchovy. 
Tak mi to tak připomělo, že za pár let, v pubertě, moje miluji tě asi doprovodí naprostá ignorace mojí existence. Asi už mi nebude chtít dávat ruku což ho dneska ještě ukecám, hlavně když jdeme přes silnici a pak doufám, že zapomene, že už mě držet nemusí.
A tak dnes v pět ráno, protože přítel jetlag mě po letu do Kanady ještě neopustil, sedím u kafe a prohlížím si fotky. Sebe s mámou na procházce – v ruce držím rampouch větší než já a vypadám jak kluk. Nebo jiná – s tátou v kuchyni, s kamarádkou co měla na hlavě střih podle hrnce a spousta dalších vzpomínek,  to jsem byla tak zhruba stará jako je dneska Matěj. Je to tak dávno, že už si to ani nepamatuju a nechápu, jak to dětství mohlo tak rychle utéct. Za poslední roky jsem navíc ztratila hned několik lidí kteří by na moje vyznání nemuseli říkat vůbec nic, jen kdybych jim ho ještě mohla říct. Tak dopíšu sloupek a půjdu zavolat Matějovi a znova mu řeknu, že ho miluju a užiju si i to zpropadené děkuji. Krásný pátek!