+1 431 388 2544 kristinalamperova@gmail.com
Select Page

Blog

Follow Along

Všichni jsme stejní 

Beru si Korejce s kanadským pasem a tak se to nějak stalo, že jsem tu v Kanadě v podstatě neustále obklopena Asiaty. Jsem v těžké menšině, protože at jdeme na večeři nebo máme doma párty – vždycky jsem u stolu jediná bílá a musím říct, že mi trvalo si na to zvyknout. Zažila jsem tenhle pocit už jednou, když jsem byla v hlavním městě Jižní Koreji, v Soulu, a tam jsem si najednou na ulici uvědomila, že jsem široko daleko, jediná Evropanka a trošku mě z toho rozbolelo břicho. Když si představím, že se takhle lidé jiné barvy než bílé cítí v podstatě každý den, protože jsou v menšině skoro všude, je mi z toho smutno.
Už i Matyáš, který je tmavší než já, zažil ve školce posmívání a ukazování prstem a to je mu teprve šest let. A platí to i naopak, když jsme mu sehnali první kanadskou chůvu, řekl, že je ošklivá, protože je černá. Vypadlo to z něj úplně automaticky a doma nic takového určitě nikdy neslyšel.  A přitom jsme všichni stejní, někteří chytří, někteří hloupí ale pořád jsme lidské bytosti.  Myslím, že mě za dlouhou dobu nic tak neposunulo dopředu jako to, že trávím čas s lidmi, kteří jsou diametrálně odlišní – jak vzhledem tak i mentalitou. Víte, jak se to říká – vždycky když člověk vystoupí z komfortní zóny stane se něco úžasného. A je to tak přátelé – krásný pátek – já jdu poprvé připravit tradiční korejské pálivé kysané zelí – kimči.